Sjezd rodáků a přátel Bohumilic 2025
V sobotu 21. června se Bohumilice rozezněly zpěvem, smíchem a vřelými pozdravy. Po desetileté přestávce se zde konal Sjezd rodáků a přátel obce, událost, která doslova oživila celou vesnici. Na návsi, na hřišti i v ulicích bylo znát, že sem lidé přijeli nejen kvůli programu – ale hlavně kvůli sobě navzájem.
Program celého dne byl bohatý, promyšlený a hlavně srdečný. Dopoledne patřilo řemeslnému jarmarku, který přilákal návštěvníky všech věkových kategorií. Své výrobky nabídli nejen řemeslníci z okolí, ale především i ti bohumiličtí. Nechyběly tak různé dekorace, domácí pomůcky, šperky, květiny a třeba i med.
Před-obědový čas se nesl ve slavnostnějším duchu – průvod z dolního konce obce symbolicky zahájil hlavní část sjezdu. Pestrý zástup rodáků, místních obyvatel i krojovaných účastníků zamířil na hřiště, kde všechny účastníky přivítal starosta Pavel Volek. Ve svém projevu připomněl, že právě v dnešní době je důležité si připomínat, odkud pocházíme, a co nás spojuje.
Tato slova se během odpoledne potvrzovala na každém kroku. Dlouholetí sousedé si potřásali rukama, přátelé se smáli u společného stolu a generace dětí, rodičů i prarodičů si navzájem vyprávěly příběhy, které formovaly jejich společný domov.
Kulturní program, který potěšil srdce i uši
Kulturní program se nesl v duchu folkloru i tradiční hudby. Na pódiu se vystřídaly Fanynky z Hovoran, ženský sbor Děvčice, DFS Vrbásek i oblíbené divadlo Kača a Kača. Skvělou atmosféru podpořil i mužský sbor Vavřinec z Horních Bojanovic, jehož repertoár rozezpíval mnohé v publiku.
Děti se mezitím mohly vyřádit na skákacím hradu, nechat si pomalovat obličej nebo si s rodiči prohlédnout výstavy v komunitním centru. Nechybělo ani vinné občerstvení a pestrý výběr dobrot z grilu i udírny.
Večer plný radosti a závěrečný oheň
Večer patřil tanci a hudbě – dechová hudba Vacenovjáci dokázala, že dechovka stále táhne. Zlatým hřebem večera byla ohnivá show, která nadchla děti i dospělé a uzavřela den plný zážitků a dojetí.
Mnozí účastníci zůstali ještě dlouho do noci, poseděli, popovídali si a sdíleli nejen vzpomínky, ale i naděje do budoucna. Takové chvíle totiž připomínají, že život v obci není jen o ulicích a domech – ale hlavně o lidech, vztazích a vzájemné sounáležitosti.
Velké díky
Poděkování patří všem organizátorům, účinkujícím, dobrovolníkům i návštěvníkům, kteří se na přípravě i průběhu akce podíleli. Zvláštní uznání si zaslouží také ti, kteří ochotně pomáhali tam, kde bylo potřeba, často beze jména a bez očekávání odměny.
Bohumilice tak opět ukázaly, že jsou nejen krásným místem na mapě, ale především živou komunitou, která drží pohromadě a nezapomíná na své kořeny. Na závěr tohoto článku si tedy připomeňme milá slova, která zazněla na uvítání všech účastníků:
„Dnešní den není jen o programu, vystoupeních nebo o jídle. Je především o lidských setkáních. O tom, že i když nás někdy život odvane daleko, naše kořeny zůstávají hluboko v půdě, kde jsme vyrostli. V polích, po kterých jsme běhali bosí. V zahrádkách, kde se pěstovala nejen zelenina a ovoce, ale i vztahy. V chalupách, kde voněl nedělní oběd. A také v zákoutích, příbězích, vůních i v přízvuku, který člověk nikdy nezapomene.
A jsou tu i místa, která mluví tiše – avšak nesou v sobě hlubokou paměť. Když procházíme kolem starých domků, zastavíme se u kostela nebo třeba na hřbitově, uvědomujeme si, kolik generací před námi tvořilo příběh této obce. V tradicích, které si předáváme, v příbězích, které stále vyprávíme, v domech, které postavili, i ve stromech, které zasadili. A možná nejvíc – v tichých chvílích, kdy na ně s láskou vzpomeneme. I oni jsou tak vlastně s námi – v každém úsměvu, v každém pohlazení, v každé písni, která se dnes rozezní.
A tak dnes moc rádi vítáme ty, kdo tu stále žijí – kdo každodenně udržují Bohumilice živé, otevřené a srdečné. Ale stejně tak srdečně vítáme ty, kdo se sem vrátili třeba jen na jediný den – a tím jasně říkají: „Tady mám kus svého srdce.“
A za pár let zase na viděnou!