Folklór
Bohumilice součástí severní části Hanáckého Slovácka
Bohumilice spadají do severní části etnografického regionu Hanácké Slovácko, který je typický prolínáním nářečí a výskytem různých krojů v různých obcích. V Bohumilicích se používá specifická směs hanáckého a moravskoslovenského nářečí. Mluva místních obyvatel, především pak obyvatel vyšších věkových kategorií je tak poměrně snadno odlišitelná od mluvy lidí z okolních vesnic.
Bohumilické hody
Největší událostí roku bývají hody slavené na svátek patrona kostela, v Bohumilicích tedy první neděli v září na svátek svaté Alžběty jako připomínka vysvěcení bohumilické kaple dne 4. září 1904. První hody se v Bohumilicích konaly po zmíněném vysvěcení kaple sv. Alžběty kolem roku 1904. O hodech před válkou několikrát stárkoval pan Poulík, což je však o tomto období jediná dostupná informace. Dohledatelná historie hodů se pak píše až od roku 1945, kdy se konaly první poválečné hody. Hody tehdy organizoval místní Národní výbor a později tuto aktivitu převzalo Sdružení hasičů. A jak hody vypadaly? Chasa si volila stárky a ti pak řídili hody, jichž se účastnila celá obec. Typickým hodovým tancem Hanáckého Slovácka je obřadní tanec zvaný zavádka, dále skočná a verbuňk - tyto tance se tančívaly také v Bohumilicích. Ještě krátce po válce v Bohumilicích hody probíhaly od neděle do úterý. Později se přešlo k dnes běžnému schématu, kdy se hodové veselí odehrávalo (a ve většině obcích stále odehrává) od soboty do pondělí. Později se hody konaly již pouze v sobotu a poslední bohumilické hody před zahájením působení spolku Přátelé Bohumilic se konaly roku 1984. Roku 2011 se však podařilo bohumilickou hodovou tradici úspěšně obnovit a uspořádat Bohumilické hody po 27 letech. V dalších letech se hody s občasnými přestávkami, danými například pořádáním Sjezdu rodáků a přátel Bohumilic, konaly několik let pravidelně. Jistý úpadek nastal před rokem 2020: slabší ročníky a následná covidová pandemie byly okolnosti, které pořádání hodů příliš nepřály. My však věříme, že po nezbytné přestávce dané nepříznivými okolnostmi, se hodová tradice do Bohumilic zase brzy vrátí.
Bohumilický kroj
Řekněme si něco o místním kroji: V dřívějších dobách (brzy po válce) chlapci nosili černé plátěné kalhoty s nízkými černými botami. Později se začaly nosit bílé vyšívané plátěné gatě, které se zastrkují do vysokých kožených bot černé barvy. Přes límec kalhot se váže pestře vyšívaný pás. Ke kalhotům patří dlouhá červená kordula s mašlemi a se dvěma ozdobnými sponami, jimiž se zapíná. Předek kordule je vyšívaný, košile bílá, někdy zdobená krajkami, s nabíranými rukávci. Nemůžeme opomenout klobouk s nádherným pozdravením (tj. předek klobouku) zdobeným kokardou z pentlí a korálek. Zbytek klobouku je taktéž zdobený pentlemi a korálkami, navíc pak rostlou nebo dělanou vonicí (kytičkou). Kroj sklepníka se odlišuje černými gatěmi se zástěrou.
Dívčí kroj je nápadný především silně škrobeným krajkovým stojatým krézlem (límcem), jímž se kroje severní části regionu Hanáckého Slovácka snadno odliší od jižní části. Krézl je spolu s krátkými naškrobenými rukávy převázanými podvazadly součástí rukávců, které se nosí pod kordulou. Kordula samotná je pak poměrně krátká, přiléhavá, bohatě zdobená pestrými stuhami a množstvím různých korálek. Několik skladů sukní je nutné upevnit na jelito a podhrňačku, které se váže kolem boků a zajišťuje tak správný tvar sukní. Spodní sukně jsou bílé a plátěné, ozdobené krajkou, svrchní jsou brokátové, stejně tak jako fěrtoch (zástěrka). Na hlavě dívky mají poměrně mohutný věnec z kytiček, obouvají si černé boty ("lodičky") s nízkým podpatkem a k nim černé punčochy. Nezbytným doplňkem dívčího kroje je vyšívaný šátek, který se drží v ruce.