Bohumilické hody 2012

Hody milé hody, už jsem dohodoval,
už sem čtyři noci doma nenocoval.

Doma nenocoval, koně nepucoval,
hody, milé hody, už sem dohodoval.

Hody, milé hody, nadělaly škody,
zabili šohajka, hodili do vody.

Dnes je již téměř nemožné dopočítat se toho, kolikáté hody se v Bohumilicích odehrály letošního roku. Jisté je však to, že od 27 let dlouhé pauzy se 1. září 2012 v Bohumilicích konaly hody druhé. Druhé a přesto v mnoha ohledech zcela jedinečné ! Sedm nádherných krojovaných párů stárků, k tomu velmi šikovného sklepníka, celou skupinu krojované chasy a mnoho krojovaných přespolních v Bohumilicích ještě nikdy nikdo nezažil.

Pro bohumilické stárky začalo letošní hodové období v podstatě týden dopředu, pro ostatní pak ve středu 26. srpna 2012. Počasí, které nás zlobilo v průběhu celých hodů, poprvé vystrčilo růžky právě v brzkých hodinách středečního rána, kdy se již stárci s chlapci z chasy a některými dalšími připravovali na cestu do lesa pro máju. V čas odjezdu však již déšť ustal a později během dopoledne vykouklo sluníčko. Právě sluníčko společně s výborným vínem, čerstvým burčákem a úspěšným pokácením téměř dvacetipětimetrové máje způsobilo, že zpáteční cesta z lesa a především příjezd našich statných dřevorubců do Bohumilic byl velmi veselý.

Zatímco stárci bojovali s nástrahami v podobě prudkých zátočin, nestabilní máje a žhnoucího slunce, stárky se již plně věnovaly chystání fáborků, růží, pentlení rozmarýnů a posléze také přípravám občerstvení pro naše šikovné stárky.

Po příjezdu máje si všichni přítomní mohli prohlédnout nejen nádhernou máju, ale také pár mohutných tažných koní, kteří máju přivezli. Zbývalo jen máju stočit za kapli sv. Alžběty a poté se všem dostalo zaslouženého odpočinku a samozřejmě i občerstvení po namáhavé práci.

Zbytek středečního dne zcela zabralo čištění máje. Připravenou máju pak během čtvrtka děvčata napentlila, první stárka na máju uvázala červený šátek a v podvečerních hodinách se všichni sešli za kaplí, aby máju společně postavili. Již bylo zmíněno, že letošní mája měřila téměř 25 metrů, což byl oproti loňské patnáctimetrové májce velký rozdíl. Oněch 10 metrů navíc stavění máje natolik zkomplikovalo, že letos musely máju stavět i dámy. A nutno podotknout, že táhly opravdu poctivě ! Výškový rozdíl byl poznat i při lezení na máju. Vyšplhat až k provazům navázaným pod špičkou máje a zcela je uvolnit se letos podařilo až Martinovi Pospíšilovi, za což si vysloužil obrovský aplaus.

Celý pátek byl věnován přípravám prostoru za kapličkou, kde se hody odehrávaly. V brzkých ranních hodinách se stárci museli vykutálet z přistaveného návěsu, přivézt parket, složit jej, postavit velké párty stany, nazdobit návěs, připravit malou máju a podobně. Přípravy nám komplikoval občasný déšť a náladě nijak nepřidala předpověď počasí na sobotu. Po celodenní práci stárky čekala večerní projížďka na velké houpací lodi, která však skončila totálním promoknutím všech zúčastněných. Děvčata šla domů, chlapci se před deštěm schovali do nazdobeného návěsu a stejně jako již několik nocí předtím hlídali máju.

Sobotní ráno se neneslo v příliš veselém duchu. V té chvíli stále silný déšť trvající již více než celou noc promáčel prostor za kapličkou tak, že se místy vytvářely velké kaluže, růže a fáborky z krepáků pomalu ztrácely svou původní barvu a ohrazení z chvojí bylo pobořené. Netrvalo to dlouho a navzdory předpovídaného dešti se obloha přesto začala protrhávat. Do malé chvilky byla na parketu nastoupena stárkovská úklidová četa.

Netrvalo dlouho a na plac byla zase radost se dívat. Opršené růže jsme vyměnili, kaluže zasypali štěrkem a pískem, upravili ohrazení, tatínci nainstalovali osvětlení a pomohli nám postavit stany. Najednou tu z ničeho nic byly ty opravdové, nefalšované hody. Stárci se z montérek do krojů zvládli převléct snad ani ne do 10 minut a začalo se zvát. Počasí nám přesto dělalo starosti. Zvláště pak, když se otočil vítr a objevily se černé mraky. Avšak brzy zmizely definitivně a když přišel první stárek s ostatními stárky žádat o první stárku, děvčata již mohla zahodit pláštěnky a ukázala se v krojích v plné parádě.

Krojovaný průvod začal tradičně z dolního konce obce. Účastnilo se ho nejen našich sedm krásných krojovaných párů stárků, ale samozřejmě i sklepník se svým vozíkem, v němž se lesknul demižón plný hodového vína. Slavnostní průvod doplnila krojovaná chasa a také krojované děti. Počet krojovaných se tak na letošní hody vyšplhal až ke třiceti krojovaným, k nimž se navíc o večerní hodové zábavě přidalo mnoho krojovaných přespolních z okolních vesnic.

Na průvod se přišlo či přijelo podívat mnoho hostů. Stárci své nadšení dávali najevo mohutným jucháním a u místní hasičky pak hostům zazpívali. Po návratu na parket stárkům zahrála dechová hudba Dambořka sólo. Právě Dambořanka v čele s panem kapelníkem Mayerem je s bohumilickými hody spjata již od nepaměti a za bohumilické stárky mohu říct, že si toho velmi vážíme a také že si moc ceníme toho, že k nám jezdí tak rádi.

Jak odpolední zábava ubíhala, počasí se stále zlepšovalo. A tak se pilo, tancovalo, zpívalo a věřím, že stárci si to užívali a hosté se dobře bavili. Pozdě odpoledne na nás občas vykouklo sluníčko, takže nám všem bylo mnohem veseleji.

V osm hodin večer začala hlavní hodová zábava. Oproti očekávaným chladným teplotám a dešti bylo počasí vcelku příjemné. Ihned po osmé hodině se začalo scházet mnoho hostů. V devět hodin, právě když se stárci chystali na slavnostní nástup, nás překvapili krojovaní přespolní. Jejich příjezd jsme nečekali a oč bylo naše překvapení větší, že jich přijelo skutečně mnoho a z různých vesnic.

Nástup stárků se odehrával ve velmi veselém duchu. Nepršelo na nás, hostů bylo mnoho a navíc nás přijeli podpořit krojovaní kamarádi z okolí. Juchání stárků se muselo nést po celých Bohumilicích a ještě dál, stejně tak, jako potlesk hodových hostů. Po nástupu stárci zazpívali několik svých oblíbených písniček, odtančili sóla a první stárek pak vyhlásil sólo pro všechny naše krojované. Chybět samozřejmě nemohla ani sóla stárků a stárek s jejich maminkami a tatínky. Právě sóla s rodiči nám přerušila menší přeháňka, která naše děvčata ve vysokých krojích, navíc s choulostivým brokátem, na pár minut zahnala pod velký párty stan. Vzniklou mezeru pohotově vyplnili přespolní a když vítr definitivně rozehnal všechna mračna, zábava byla v plném proudu.

Před půlnocí přišla řada na sóla pro jednotlivé páry a následné vynášení stárků. Po vynášení si šly stárky svléknout kroje, zatímco stárci důkladně předvedli, jak od loňského roku vytříbili svůj zpěv a verbuňk. A pak se zase tancovalo, zpívalo, pilo, vykládalo a než se kdo nadál, byly tři hodiny ráno a stárci utíkali na kutě, aby byli ráno čilí a nachystaní na slavnostní mši v kapli svaté Alžběty.

V neděli nás čekalo slunečné a příjemně teplé počasí. Nejnáročnějším nedělním úkolem bylo naskládat stárky do nepříliš velké kapličky. To jsme úspěšně zvládli a zbytek neděle jsme si užívali s cimbálovou muzikou Primáš. Hody jsme večer společně uzavřeli zpěvem úvodní písně, rozdělili si zbytek hodového guláše a s lehkým srdcem, že jsme to letos zase úspěšně zvládli, jsme šli spát.

Spousta hostů letošních hodů říká, že letošní hody byly ty nejhezčí. A možná je to právě proto, že v Bohumilicích se do krojů obléká čím dál tím víc mládeže i dětí. Bohumilické hody si již roku 2011 obnovily své dobré jméno, které měly dle vzpomínání pamětníků z širokého okolí po celé naší oblasti. „Naše hody bévaly ty névyhlášenější a néhezčí v širokým okolí, jezdilo se sem odevšaď, dokonce aj z Uhřic jezdívalo plno lidu“, vzpomínali společně tetičky a stréčci. A my se budeme snažit, aby tomu tak bylo i nadále.

Vaši bohumiličtí stárci 2012

1. pár Kuba Kotas a Maruška Adámková