Honba za pokladem 2011
Je pravda, že Bohumilice mají nízký počet obyvatel. Velkou část však tvoří děti a mládež do patnácti let. Proto se snažíme dělat pro ně akce, které zaplní jejich volný čas nějakým zábavným způsobem. Něco takového se odehrálo dne 1. července 2011. Tento den jsme nazvali „Honba za pokladem“. Celá akce začala v odpoledních hodinách a probíhala formou příběhu. Děti se sešly v místním školním klubu za účelem rozdělit si sladkosti, které zde pro ně byly připraveny za úspěšně ukončený školní rok. Poklad však ukradl mrzutý hejkal. Udělal ale chybu, protože za sebou trousil kousky svého roztrhaného kabátu, podle kterých jsme ho s dětmi mohli vystopovat. Nebylo to vůbec snadné, protože se nás snažil svézt ze stopy, ale děti byly velmi šikovné a svého pokladu se rozhodně nechtěly vzdát. Řídily se především nalezenými kusy oblečení a poctivě plnily všechny úkoly, které pro ně po cestě hejkal Lojza připravil. Nejvíce je asi bavila lana, která pro ně byla připravena na hřišti. Děti po nich šplhaly mezi stromy nebo sjížděly z jednoho, které bylo nataženo z koruny stromu až na zem. Děti se z úkolů mohly dozvědět také mnoho zajímavých věcí ze života a volného času hejkalů a vyzkoušet si některé jejich hry. Na konci cesty jsme našli hejkala i s pokladem. Byl celý zelený a měl velice špatnou náladu. Děti si mohly vzít poklad a nechat hejkala ležet na stráni, ale byly tak hodné, že ho vzaly s sebou. Všichni jsme se vrátili do klubu a zde se nám hejkal přiznal, proč je tak smutný. Snědl totiž část těch ukradených sladkostí a bolelo ho z nich břicho. I tentokrát děti projevily svůj soucit a daly mu zlaté šišky, které celou cestu sbíraly. Ty hejkalovi pomohly. Všichni si pak opekli špekáček a pustili se do sladkostí. Až už byly všechny děti přeslazené, maminky se rozhodly dopřát jim pro změnu trochu pohybu na čerstvém vzduchu a vrátily se s nimi na hřiště, kde byla stále ještě lana. Zde se děti vydováděly a potom už se šlo domů. Všichni byli unavení. Nejmenší účastníky odnesly maminky v náruči. Podle nadšených výrazů dětí soudíme, že můžeme tuto akci pokládat za úspěšnou. Zároveň děkujeme všem, kteří se na akci podíleli. Děkujeme taky hejkalovi Lojzovi a jeho krádeži, bez které by se tak zábavná pátrací akce snad ani nekonala. Takže všechno zlé je přece jen k něčemu dobré.